Evropský parlament
Parlamentní shromáždění existuje již od počátku evropské integrace a jeho význam postupně narůstá. Nejdůležitějším mezníkem byl rok 1979, kdy proběhly první přímé volby. Ty daly Evropskému parlamentu potřebnou politickou legitimitu, a původně poradní shromáždění tak postupně získávalo čím dál tím větší vliv.
Maastrichtská a Amsterodamská smlouva jej pak v devadesátých letech přeměnily na zákonodárný orgán. Evropský parlament je jedinou institucí Evropské unie (EU), která se schází a rokuje veřejně. Pro parlamentní rozpravy i rozpravy výborů je zajištěno simultánní tlumočení ve všech třiadvaceti úředních jazycích EU. Rozpravy, názory a usnesení Parlamentu se pravidelně zveřejňují v
Úředním věstníku Evropské unie.
Úředním věstníku Evropské unie.
Evropský parlament má tři pracoviště, každé v jiném členském státě – Francii, Belgii a Lucembursku. Oficiální sídlo se nachází ve Štrasburku, kde se europoslanci scházejí jeden týden v měsíci na plenárním zasedání. Mezitím poslanci zasedají také ve dvaceti stálých parlamentních výborech v Bruselu. Sídlem předsednictva Evropského parlamentu a generálního sekretariátu je Lucemburk.
V čele Evropského parlamentu stojí předsednictvo s předsedou, kterému asistuje čtrnáct místopředsedů. Od ledna 2007 je předsedou Hans-Gert Pöttering. V Parlamentu dnes působí 785 poslanců. Evropští poslanci jsou voleni v přímých volbách všemi občany EU na pětileté funkční období. Volební systém do Evropského parlamentu není jednotný, liší se podle tradic a ústavních pravidel jednotlivých členských zemí. Poslanci se v Parlamentu sdružují do několika politických frakcí, a to podle politické příslušnosti, nikoli podle příslušnosti státní. Vykonávají svůj mandát nezávisle – to znamená, že nejsou vázáni pokyny politické strany, za kterou byli zvoleni, nebo politické frakce v Evropském parlamentu, které se stali členy. Mandát evropského poslance je neslučitelný s funkcemi v dalších institucích EU.
Evropský parlament má tři základní pravomoci – legislativní, rozpočtovou a kontrolní. Na rozdíl od národních parlamentů členských zemí má Evropský parlament pouze omezené legislativní pravomoci. V současné době se může na tvorbě právních předpisů EU podílet v rámci konzultačního postupu, postupu spolupráce, postupu spolurozhodování a postupu souhlasu. Schválení rozpočtu EU, jehož se dosahuje podle zvláštního postupu, vyžaduje souhlas Parlamentu. Kontrolní pravomoc Parlamentu spočívá v dohlížení nad činnostmi EU, souhlasu obsazení Evropské komise a dalších orgánů. Pro výkon této pravomoci se zřizují dočasné vyšetřovací výbory. Evropský parlament také může interpelovat Radu EU i Evropskou komisi.
Datum aktualizace: 16.8.2011 16:02
