Divadlo
Václav Havel: O českém divadle
"Spisovatelé, dramatikové, básníci a hudebníci mají u nás zvláštní postavení,
neboť sehrávali významnou roli v dobách potlačování práv a svobod, v dobách,
kdy svobodné vyjádření muselo hledat alternativní cesty ke čtenářům, divákům
a posluchačům. Drama je od svých antických počátků předurčeno artikulovat i
to, co není možné vyjadřovat přímo a tudíž v době, kdy byl náš národní život
zcela utlumen a jazyk pozapomenut, hrálo začasté roli emancipační, vzdělávací i
zástupně politickou. Při utváření moderního národa neslo sugestivní poselství,
které nenacházelo výraz v politické reprezentaci. Národní sebeuvědomování a
etablování kulturních, podnikatelských a posléze i politických elit přispělo
nakonec ke vzniku novodobého samostatného státu.
Během dvacátého století se mnohé změnilo, proměnily se formy i prostředky.
V samé podstatě dramatu však zůstala zakódována vnímavost a citlivost pro
skrytý či zatajovaný smysl věcí. Tato jeho dimenze ožívala a ožívá vždy v
dobách potlačování svobody slova, v dobách upírání základních lidských práv a
občanských svobod, v dobách represí a tvrdé cenzury. Ve dvacátém století jsme
to zažili nejprve za nacistické okupace a následně i za totality komunistické. Na
pul století se stalo divadlo, podobně jako i jiné druhy umění podezřelou a
začasté i pronásledovanou a zakazovanou činností pouze proto, že chtělo plnit
přesně tu funkci, kvůli níž vzniklo a proč vůbec existuje: být prostorem
svobodného vyjadřování, křižovatkou fantazie, klíčem ke smyslu i ne-smyslu
věcí a významu, inspirací i místem krystalizace společenské sebereflexe.
Měli bychom si být vědomi, že i v těchto dnech a měsících existují na světě
autoři a divadelní soubory, které moc vyhání z veřejného prostoru, pronásleduje
a ve zmanipulovaných či zcela vykonstruovaných soudních procesech odsuzuje
k mnohaletým žalářům. Je tomu tak proto, že drama jako tvůrčí proces je ze své
podstaty projevem svobodného lidského ducha, projevem veskrze antitotalitním.
A v této souvislosti by melo být i obsahem agendy českého předsednictví
Evropské unie."
|
Václav Havel
*5. 10. 1936 Praha |
spisovatel a dramatik, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, poslední prezident Československa a první prezident České republiky Václav Havel, autor několika vynikajících a světoznámých absurdních her – například Zahradní slavnost (1963), Vyrozumění (1965) nebo Ztížená možnost soustředění (1968), vystupoval v sedmdesátých letech minulého století proti represím tehdejšího komunistického režimu v Československu. Vyvrcholením jeho činnosti bylo v lednu 1977 publikování Charty 77, textu, který propůjčil název i charakter hnutí protestující části československých občanů. Václav Havel byl jedním ze zakladatelů této iniciativy a jedním z jejích prvních tří mluvčích. Za své občanské postoje byl celkem třikrát uvězněn a ve vězení strávil téměř pět let. V listopadu 1989 se stal vůdčí osobností politických změn v Československu a v prosinci byl zvolen prezidentem. Jeho poslední prezidentský mandát skončil v únoru 2003 a od té doby se věnuje dodržování lidských práv ve světě. Jako spoluzakladatel Nadace Václava a Dagmar Havlových Vize'97 podporuje řadu humanitárních, zdravotních a vzdělávacích projektů. |
Datum aktualizace: 16.8.2011 16:02
