Ukázky z děl
Jaroslav Seifert
Píseň
Bílým šátkem mává,
kdo se loučí,
každého dne se něco končí,
něco překrásného se končí.
Poštovní holub křídly o vzduch bije,
vraceje se domů,
s nadějí i bez naděje
věčně se vracíme domů.
Setři si slzy
a usměj se uplakanýma očima,
každého dne se něco počíná,
něco překrásného se počíná.
(In: Poštovní holub, 1929)
Bohumil Hrabal
Příliš hlučná samota
(úryvek)
Třicet pět let pracuji ve starém papíře a to je moje love story. Třicet pět let lisuji starý papír a knihy, třicet pět let se umazávám literami, takže se podobám naučným slovníkům, kterých jsem za tu dobu vylisoval jistě třicet metráků, jsem džbán plný živé a mrtvé vody, stačí se maličko naklonit a tečou ze mne samé pěkné myšlenky, jsem proti své vůli vzdělán, a tak vlastně ani nevím, které myšlenky jsou moje a které jsem vyčetl, a tak za těch třicet pět let jsem propojil se sám se sebou a světem okolo mne, protože já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám ji jako bonbon, jako bych popíjel skleničku likéru tak dlouho, až ta myšlenka se ve mně rozplývá tak jako alkohol, tak dlouho se do mne vstřebává, až je nejen v mým mozku a srdci, ale hrká mými žilami až do kořínků cév.
Milan Kundera
Nesnesitelná lehkost bytí
(úryvek)
Co zbylo z umírajících lidí v Kambodži?
Jedna velká fotografie americké herečky, která drží v náručí žluté dítě.
Co zbylo z Tomáše?
Nápis: chtěl království boží na zemi.
Co zbylo z Beethovena?
Zamračený muž s nepravděpodobnou hřívou, který pronáší temným hlasem: "Es muss sein!"
Co zbylo z Franze?
Nápis: Po dlouhém bloudění návrat.
A tak dál a tak dál. Dříve než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč. Kýč je přestupní stanice mezi bytím a zapomenutím.
Datum aktualizace: 16.8.2011 16:00
