Významní čeští spisovatelé 20. století

Franz Kafka (1883–1924)

Je bezesporu nejznámějším představitelem pražské německé literatury a jeho dílo si získalo světovou proslulost. Franz Kafka se narodil v Praze, vystudoval práva a celý život pracoval jako úředník. Za své životní poslání však považoval psaní. Ke všemu, co napsal, byl velmi kritický a většina jeho díla vyšla až po jeho smrti a proti jeho vůli. Mezi nejznámější díla Franze Kafky patří Proměna, Proces, Zámek a sebrané povídky, deníky a dopisy. Kafka trpěl plicní chorobou, které nakonec po sedmi letech podlehl v rakouském Kierlingu.

Karel Čapek (1890–1938)

Karel Čapek byl významným českým spisovatelem, překladatelem, dramatikem, novinářem, kritikem a filozofem. Založil československou odbočku mezinárodní spisovatelské organizace Penklub. Byl přítelem prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka a náruživým cestovatelem. Psal povídky (Trapné povídky), romány s prvky sci-fi (Krakatit) utopická dramata (R.U.R – vůbec poprvé v historii použil slovo „robot“), alegorie, poetické prózy (Povětroň, Obyčejný život). Před nebezpečím fašismu varoval v románu Válka s mloky. Zemřel na zápal plic necelé tři měsíce po podpisu Mnichovské dohody.

Jaroslav Seifert (1901–1986)

Jediný český držitel Nobelovy ceny za literaturu. Jaroslav Seifert byl český básník a novinář. Ve dvacátých letech byl redaktorem komunistických periodik, ale na přelomu dekády byl pro své názory vyloučen ze strany. V té době byl hlavním představitelem české umělecké avantgardy. Až do roku 1949 psal pro sociálně demokraticky orientované noviny a časopisy. Poté se soustředil už jen na poezii. Seifert byl neuvěřitelně plodný básník. Z jeho sbírek jmenujme například Slavík zpívá špatně (1926), Zhasněte světla (1938), Přilba hlíny (1945), Maminka (1954), Všecky krásy světa (1981). Nobelovu cenu obdržel roku 1984.

Vladimír Holan (1905–1980)

Vladimír Holan byl českým básníkem a překladatelem. Hned v roce 1926, kdy složil maturitní zkoušku, vydal svou první básnickou sbírku. Poté pracoval sedm let jako úředník, ale ze zdravotních důvodů a pro záporný vztah k takovému povolání odešel předčasně do penze. Dále se věnoval jen literární tvorbě. Po druhé světové válce neskrýval své sympatie ke komunismu, nicméně v padesátých letech mohl publikovat jen velmi obtížně. Po smrti své dcery v roce 1977 přestal psát úplně. Jeho dílo vyniká precizní prací s českým jazykem a filozofickou hloubkou, Holanovy básně jsou zejména meditacemi a reflexemi. Z jeho díla můžeme uvést sbírky Kameni, přicházíš… (1937), Odpověď Francii (1938), Terezka Planetová (1943), Noc s Hamletem (1964) nebo Bolest (1965).

Bohumil Hrabal (1914–1997)

Bohumil Hrabal vystudoval pražskou právnickou fakultu, ale pracoval v úplně jiných profesích. Byl železničním dělníkem, výpravčím, baličem starého papíru, dělníkem v ocelárnách nebo obchodním cestujícím. Spisovatelem z povolání se stal až v roce 1963. Jeho dílo je rozsáhlé a silně autobiografické. Mnohé knihy se dočkaly ještě za jeho života filmové podoby. Filmové zpracování Ostře sledovaných vlaků bylo oceněno Oscarem. Mezi nejslavnější Hrabalova díla patří Inzerát na dům, kde nechci bydlet (1965, filmová verze Skřivánci na niti), Ostře sledované vlaky (1964), Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964), Postřižiny (1976), Slavnosti sněženek (1978), Obsluhoval jsem anglického krále (1971, vydáno 1980) nebo Příliš hlučná samota (1980).

Josef Škvorecký (1924)

Josef Škvorecký je český spisovatel, esejista, překladatel a nakladatel. Na univerzitu nastoupil až po druhé světové válce a vystudoval angličtinu a filozofii. Pracoval jako učitel a redaktor a spisovatelem z povolání se stal roku 1963. V roce 1969 odjel přednášet na americkou Cornell University. Poté, co režim v Československu zastavil přípravy na vydání jeho knihy Tankový prapor, se s manželkou rozhodl v exilu zůstat. Usadili se v Torontu, kde založili exilové nakladatelství ’68 Publishers, které vydávalo knihy, jež byly v Československu zakázané. Do roku 1993 zde vyšlo 227 titulů. Mezi Škvoreckého nejznámější knihy patří Zbabělci (1949), Tankový prapor (1954), Hříchy pro pátera Knoxe (1974), Prima sezóna (1975) či Hlas z Ameriky (1990).

Milan Kundera (1929)

Milan Kundera studoval muzikologii, film, literaturu a estetiku, později sám přednášel světovou literaturu na pražské Univerzitě Karlově. Byl dvakrát členem komunistické strany a byl z ní také dvakrát vyloučen. V roce 1970 se stal disidentem. Roku 1975 mu Univerzita v Rennes nabídla místo hostujícího profesora a Kundera ve Francii již zůstal. Přišel o československé občanství, v roce 1981 získal občanství francouzské. Začal přednášet v Paříži, kde dodnes žije. Napsal romány Žert (1965), Nesnesitelná lehkost bytí (1984), Nesmrtelnost (1990), je autorem básnické sbírky Monology (1957), divadelní hry Ptákovina (1969) a povídkové série Směšné lásky.