Samospráva
Na území České republiky se územní samospráva rozvíjela od roku 1848. Během dvacátého století však byla silně narušena. K jejímu obnovování došlo až po roce 1989, kdy převládala hlavně orientace na obce. Ústava ČR dává občanům právo na samosprávu v celcích, které vymezuje jako obce a kraje. Definuje je jako veřejnoprávní korporace s vlastním rozpočtem a určuje jejich správu zastupitelstvům, která jsou volena v obecných, rovných, přímých a tajných volbách na čtyři roky.
Kraje
V České republice je zřízeno čtrnáct vyšších územně samosprávných celků (třináct krajů a Hlavní město Praha). První volby proběhly v roce 2000 a krajské úřady fungují od 1. ledna 2001. Nejvyšším orgánem kraje je zastupitelstvo, které má v závislosti na počtu obyvatel 45 až 65 členů. Rozhoduje nadpoloviční většinou všech členů. Zastupitelstvo vydává vyhlášky, jež jsou obecně závazným právním předpisem, platným na území kraje. V čele kraje stojí hejtman (v Hlavním městě Praze primátor), kterého volí ze svého středu zastupitelstvo.
Obce
Základem obecní samosprávy jsou obecní zastupitelstva volená ve všeobecných , rovných přímých a tajných volbách na principu poměrného zastoupení na čtyři roky. Volby do zastupitelstev obcí se nekryjí s volbami do krajských zastupitelstev, dělí je od sebe dva roky. Počty členů obecního zastupitelstva jsou odvozeny od velikosti obce. Jejich jednání, stejně jako v případě zastupitelstev krajů, jsou veřejná. V čele obce stojí starosta, kterého volí ze svého středu zastupitelstvo.
Datum aktualizace: 16.8.2011 16:02
