Ukázky českého divadla
Národní divadlo
Dnešní podobu Národního divadla tvoří tři umělecké soubory – opera,
činohra a balet, které střídavě vystupují v historické budově Národního divadla,
ve Stavovském divadle a v Divadle Kolowrat. Všechny tři umělecké soubory
si vybírají repertoár nejen z bohatého klasického odkazu, vedle
domácích autorů se zaměřují i na moderní světovou tvorbu.
Ukázky:
Divadlo Járy Cimrmana
Když v anketě o největšího Čecha dostal bezkonkurenčně největší počet hlasů Jára Cimrman, některá zahraniční média nevycházela z údivu. Největším Čechem je vymyšlená, nikdy neexistující postava? Nevídané… V České republice to ale nikoho příliš nepřekvapilo. Jára Cimrman se za čtyřicet let své fiktivní existence stal celonárodním fenoménem.
Všechno to začalo 23. prosince 1966, kdy český vědec dr. Hedvábný oznámil v přímém rozhlasovém přenosu z „Nealkoholické vinárny U pavouka“ nález truhly s pozůstalostí zapomenutého českého génia. Nikdo tehdy netušil, že na scénu přichází postava, která o čtyři desetiletí později v prestižní anketě o největší osobnost českých dějin nechá daleko za sebou všechny české prezidenty, krále i císaře. Okolnosti Cimrmanova zrodu byly ale příznačné. Vinárna U pavouka totiž ve skutečnosti nikdy neexistovala a dr. Hedvábný byl pseudonym známého českého jazzmana. Celý pořad byl pak žertovnou mystifikací, kterou se bavila parta nadšenců kolem rozhlasu. Jára Cimrman zde zprvu nehrál důležitou roli, šlo o smyšlenou okrajovou postavu řidiče parního válce. Později tvůrci přesunuli Cimrmana do doby na přelomu devatenáctého a dvacátého století a učinili z něj všestranného průkopníka, který stál u naprosté většiny moderních objevů, uměleckých směrů i vědeckých disciplín. Rozhlasové mystifikace se mezi posluchači těšily značné oblibě. Posílena kladným ohlasem, rozhodla se čtveřice zakládajících členů – Jiří Šebánek, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka – o troufalý pokus: přenést to, co tak dobře funguje v rozhlasu, i na divadelní jeviště.
Od té doby uplynula čtyři desetiletí, a bilance souboru, který Cimrmanovy hry uvádí na scénu, je ohromující. Divadlo Járy Cimrmana sehrálo do dnešního dne více než jedenáct tisíc představení, v desetimiliónovém Česku prodalo více než milion zvukových nosičů a dosud nebylo nuceno žádnou ze svých čtrnácti her (všechny jsou dílem autorské dvojice L. Smoljak + Z. Svěrák) stáhnout z repertoáru, což je celosvětově naprosto výjimečné. Nejpozoruhodnější úspěch tohoto divadla však tkví v něčem jiném. Už čtyřicet let má nepřetržitě vyprodáno a na lístky se stojí každý měsíc v den zahájení předprodeje mnohahodinové fronty. Jára Cimrman se stal v Čechách podobným fenoménem, jako jsou ve světě Yetti nebo Lochnesská příšera. Stejně jako je, ani jeho nikdo neviděl, a přesto ho každý zná.
Cimrmanova popularita se vymyká běžným zvyklostem moderního světa. V době píárových agentur, které promýšlejí stále rafinovanější marketinkové strategie, vystupují představitelé divadla s jakousi starosvětskou zdrženlivostí. Odmítají vystupovat v televizních show, nepořádají žádné reklamní akce a největší starost jim dělá, jak celý ten mediální zájem utlumit na snesitelnou mez. Jenže je to marné… Po Cimrmanovi jsou v Česku pojmenovávány nejen kavárny, ulice a naučné stezky, ale dokonce i brouci, horské štíty a vesmírné planety. Zadáte-li jméno „Cimrman“ do vyhledávače na Google, vyjede vám 213 000 kontextových odkazů… Otázka ovšem je, proč byste to dělali. V České republice ví totiž takřka každý o Cimrmanovi všechno. A chce-li se o něm dozvědět někdo ze zahraničí, může se zeptat některého z místních odborníků. V Česku jich žije kolem deseti milionů…
Ukázka:
Ze hry Vyšetřování ztráty třídní knihy:
Jára Cimrman byl mimo jiné i průkopníkem moderních pedagogických metod. Cimrmanologové profesor Smoljak a docent Weigel předvádějí divákům, jak Cimrman učil své žáky v zaostalé Haliči telefonovat.
Divadlo bratří Formanů
Divadlo bratří Formanů je živoucí společenství bez stálé scény a uceleného souboru, společenství svázané blízkým názorem na práci i na způsob života. Společenství divadelních nomádů, vyznávajících kouzlo cest a putování. Pohyb, hra, setkávání a nezávislost jej přivádějí do prostředí často nedivadelních, ale provokujících svou atmosférou, historií, vnitřní silou. Pro každý projekt vzniká nový tým, vytvářející vždy poněkud odlišný, osobitý náboj, vlastní náladu, nutnou pro nalezení toho pravého divadelního tvaru.
Toulat se Evropou je krásné, ale někdy je voda v umyvadle zamrzlá, při stavbě prší a kamion se porouchá. Nestačí tu jen vymýšlet a hrát, je třeba i vyrábět, stavět, bourat, řídit, vydržet žít s ostatními. Ne každému takové nasazení vyhovuje, a tak lidé přicházejí a odcházejí, zatímco karavana táhne dál.
Ukázka:
Příběh lodě:
V dobách, kdy mozoly byly odměňovány rudými hvězdami, zrodila se z oceli, chlapské dřiny a důvtipu inženýrů mohutná loď. Nebyla krásná, ale silná a pevná. Otevírala svoji náruč pro celé vagóny uhlí či písku a nebylo nákladu, který by neuvezla. Tak sloužila lidem po mnoho let. Od elektrárny k dolům nesl ji proud, tu mezi lány, jindy podél lesů, pod mosty a věžemi. Tak tomu bývalo…
Datum aktualizace: 16.8.2011 16:01