Průmysl
Klíčový faktor, který umožňuje další ekonomický růst, vytváří nová a kvalitní pracovní místa a posiluje konkurenceschopnost. Právě tak vnímá průmyslovou politiku Lisabonská strategie přijatá v březnu 2000.
Pojetí průmyslové politiky prošlo v průběhu více než padesátileté historie Evropského společenství výrazným vývojem. V Římské smlouvě z roku 1957 nebyla průmyslová politika výslovně uvedena, což odpovídalo tehdejšímu přesvědčení evropských vlád, že hospodářská prosperita je podmíněna efektivně prováděnou ochranou domácích výrobců a dostatečným rozvojem trhů.
Tento přístup přetrval až do poloviny osmdesátých let minulého století, kdy se průmyslová politika Evropské unie (EU) se začala výrazně profilovat v reakci na proces globalizace. V roce 1990 předkládá Evropská komise Radě ministrů zprávu nazvanou Průmyslová politika v otevřeném konkurenčním prostředí. Hlavním cílem průmyslové politiky se podle tohoto dokumentu měla stát neselektivní horizontální podpora přizpůsobení evropského průmyslu globalizaci světových trhů.
Od poloviny devadesátých let již Evropská komise pravidelně usměrňuje průmyslové politiky v členských zemích celou řadou dokumentů. Těžiště pravomocí a aktivit však zůstává v rukou jednotlivých členských států. Orgány EU je však koordinují tak, aby dosáhly maximálního společného efektu.
Průmysl a životní prostředí
Průmyslová politika EU v posledních letech stále více zdůrazňuje aspekty životního prostředí a hledisko trvalé udržitelnosti. Udržitelná průmyslová politika spočívá na principu vytváření dynamického vnitřního trhu pro lepší produkty, na štíhlejší a čistější výrobě se snahou omezit vliv výroby na životní prostředí, změně chování spotřebitelů a na principu udržitelné spotřeby a výroby. Základem principu vytváření dynamického vnitřního trhu pro lepší produkty je podpora eko-designu - více než 80 % vlivu výrobku na životní prostředí je předurčeno právě jeho designem. Princip štíhlejší a čistější výroby spočívá v podpoře vhodných technologických postupů, které by zredukovaly vliv výroby na životní prostředí, snížily její energetickou a materiálovou náročnost a přispěly tak k vyšší konkurenceschopnosti. Dále zahrnuje podporu nových eko-technologií a zavádění informačních a komunikačních technologií, které umožní zvýšení energetické účinnosti v různých sektorech výroby. Změny chování spotřebitelů má být dosaženo podporou poptávky po energeticky a materiálově méně náročných produktech.
Udržitelná spotřeba a výroba
Princip udržitelné spotřeby a výroby je třeba podporovat na mezinárodní úrovni – tedy i mimo vnitřní trh EU. Tato perspektiva se odráží především v Návrhu lisabonského programu Společenství na období 2008 až 2010.
Od poloviny roku 2007 pracovala Evropská komise na přípravě tzv. „udržitelného balíčku“, jehož finální podobu publikovala v červenci 2008. Balíček je koncipován jako Akční plán udržitelné spotřeby a výroby a udržitelné průmyslové politiky a na něj navazující revize a nové návrhy směrnic a nařízení. Cílem je uvést do praxe základní principy udržitelné průmyslové politiky, zejména změnit spotřebitelské chování a zvýšit nabídku výrobků s malou energetickou náročností, které by méně zatěžovaly životní prostředí.
Průmyslová politika se odráží i v legislativních návrzích Evropské komise jako jsou směrnice k nebezpečným chemickým látkám REACH nebo stanovení maximálního množství CO2, který produkují automobily.
Datum aktualizace: 16.8.2011 16:02
