Koordinace daňové politiky
Hlavním posláním daňové politiky Evropské unie (EU) je zajistit hladké fungování vnitřního trhu, zejména volný pohyb zboží, služeb a kapitálu. Proto se musí odstranit daňové překážky přeshraničního podnikání, zajistit rovné podmínky na evropském trhu, bojovat proti škodlivé daňové konkurenci a potírat daňové podvody. Daňová politika by také měla podporovat další obecné cíle EU, kterými jsou hospodářský růst, zaměstnanost a konkurenceschopnost, stejně jako cíle v oblasti životního prostředí a energetiky.
Sladění daňových pravidel na úrovni EU vyplývá především z potřeb jednotného trhu a má charakter minimálních požadavků. To znamená, že členské státy si mohou nastavit svůj daňový systém tak, jak jim nejlépe vyhovuje – pokud přitom dodržují pravidla stanovená EU.
Rozhoduje se jednomyslně
V daňových záležitostech se rozhodnutí přijímají jednomyslně, což odráží důležitost, kterou členské státy přikládají své nezávislosti v dané oblasti. Požadavek jednomyslnosti značně ztěžuje postup daňové harmonizace a koordinace. Přijetí opatření zpravidla předcházejí dlouhá vyjednávání mezi členskými státy, která se mohou protáhnout na několik let.
Vyššího stupně harmonizace a koordinace dosáhly členské státy EU v oblasti nepřímých daní, které mají bezprostřední dopad na volný pohyb zboží a služeb. Již řadu let jsou platná společná ustanovení o minimálních sazbách a daňovém základu u DPH a spotřebních daní. Přesto dosud existuje množství výjimek a zvláštních opatření, která narušují hospodářskou soutěž a ve svém důsledku systém komplikují.
V současnosti probíhá řada iniciativ, které směřují ke zjednodušení a modernizaci daňových pravidel, stejně jako k jejich jednotnějšímu uplatňování napříč členskými státy. Nové návrhy se také stále více zaměřují na podporu ochrany životního prostředí, zejména v oblasti spotřebních daní. Nadále se rozvíjí evropská strategie boje proti daňovým podvodům, přičemž se hlavní důraz klade na zlepšení spolupráce a výměny informací mezi daňovými správami.
Přímé daně v rukou států
Přímé daně jsou v zásadě ve výlučné kompetenci členských států. Ty jsou ovšem povinny zajistit, aby jejich národní systémy byly v souladu s primárním právem EU. V sekundárním právu nalezneme regulaci přímých daní (oproti nepřímým) velmi sporadicky. V minulosti se přijalo jen několik směrnic, které slaďují některé oblasti zdanění významné pro mezinárodní transakce. Takzvaný kodex chování pro zdaňování podniků pak členským zemím ukládá, aby zrušily opatření, která zakládají škodlivou daňovou konkurenci. Nejedná se však o závazný předpis v pravém slova smyslu.
V současnosti se projednává několik nových podnětů, které mají dále posílit koordinaci mezi národními systémy daní z příjmů. Pracuje se také na revizi evropské úpravy zdanění úspor, která by měla zamezit daňovým únikům v této oblasti.
Datum aktualizace: 16.8.2011 16:02
