Zdraví
Ochrana a podpora veřejného zdraví je důležitou součástí společné politiky Evropské unie (EU). Význam zdraví se navíc zdůrazňuje i v rámci jiných politik EU – například Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost zdůrazňuje vazby mezi zdravím a hospodářskou prosperitou.
Neméně důležitou částí společné politiky zdraví je i vytváření jednotného evropského trhu léčiv, které podporuje nejen ochranu lidského zdraví, ale také rozvoj farmaceutického průmyslu, jeho konkurenceschopnost a výzkum.
Politika zdraví náleží v rámci Rady EU do agendy Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO), která se schází čtyřikrát ročně. Otázkám z oblasti zdraví se obvykle věnuje druhý den jednání, kdy se scházejí ministři zdravotnictví členských států.
I přesto, že hlavní odpovědnost za zdravotní politiku a za poskytování zdravotní péče pro občany EU nesou stále členské státy, je spolupráce na úrovni EU někdy nezbytná – zejména v těch oblastech, kde státy nemohou účinně jednat samy. Jedná se především o vážná ohrožení zdraví a problémy přeshraničního nebo mezinárodního dopadu, jako jsou pandemie a bioterorismus, a rovněž otázky spojené s volným přeshraničním pohybem zboží, služeb a osob (především snaha zaručit pacientům určitý rozsah a úroveň práv na celém území EU).
Veřejné zdraví
Území EU zahrnuje sedmadvacet států s bezmála půl miliardou obyvatel, a proto koordinované reakce a činnost mohou mít v některých zdravotních otázkách zásadní význam. Evropská unie podniká řadu kroků například v následujících klíčových oblastech: výživa, prevence a boj s obezitou, omezování kouření a jeho vedlejších vlivů, spolupráce v oblasti zdravotních hrozeb, epidemiologický dohled nad nejrůznějšími nemocemi, jako jsou například HIV/AIDS, TBC či hepatitida B a C, přeshraniční poskytování zdravotní péče nebo stanovení přísných kriterií pro nakládání s materiály lidského původu jako krev, tkáně a buňky.
Pro dosažení účinné a koncepční organizace evropské zdravotní politiky přijala Rada EU v roce 2007 dva strategické dokumenty:
- První nese název Společně pro zdraví: Strategický přístup pro EU na období 2008 až 2013. Jeho cílem je vymezit priority a základní směřování politiky EU v oblasti zdraví. Mezi hlavní cíle této strategie patří posílení dobrého zdravotního stavu ve stárnoucí Evropě, ochrana občanů před zdravotními hrozbami a podpora dynamických zdravotních systémů a nových technologií.
- Druhým dokumentem je 2. akční program Evropských společenství (ES) v oblasti veřejného zdraví (2008–2013). Jedná se o hlavní finanční nástroj pro uskutečnění cílů EU v této oblasti.
Léčiva a zdravotnické prostředky
Politika léčiv a zdravotnických prostředků je další významnou oblastí evropské politiky zdraví. Souvisí s odpovědností EU za dohled nad dodržováním zásad volného pohybu léčiv a zdravotnických prostředků jako zboží při současném zohlednění jejich bezprostředního účinku.
Již od roku 1985 se EU snaží vytvořit jednotný evropský trh s léčivy. Jeho regulací na jedné straně sleduje ochranu zdraví lidí, na straně druhé se její pomocí snaží vytvořit podmínky pro hospodářskou soutěž na trhu s léčivy a také jednotné normy pro výzkum léčiv. EU dohlíží i na bezpečnost léčiv v průběhu celého jejich životního cyklu (takzvaná farmakovigilance).
Evropská regulace stanovuje základní požadavky také pro zdravotnické prostředky, které je nutné dodržet před jejich umístěním na trh. Při jejich splnění se výrobkům udělí označení CE.
Aktuálně se řeší možnost zjednodušení postupů pro změny registrace léčiv. Probíhající zjednodušující procedura má snížit administrativní zátěž pro průmysl a racionalizovat požadavky, jimiž je vázán průmysl při podávání žádostí o změny již udělených registrací humánních a veterinárních léčivých přípravků.
Priority českého předsednictví
Společně s francouzským a švédským předsednictvím zaměří ČR pozornost na finanční dopady demografických změn a mimo jiné také na potřeby inovací, a to s cílem udržet vysokou úroveň poskytovaných zdravotních služeb a zajistit k těmto službám přístup. V této souvislosti je třeba nalézt účinnější nástroje zabezpečení finanční udržitelnosti zdravotnických systémů.
Nejen stárnutí obyvatelstva, ale i medicínský pokrok a inovace, zvyšující se očekávání a nároky pacientů jsou nejzásadnějšími faktory pro zvyšování výdajů za zdravotní péči. Zdravotní systémy musí čelit omezením veřejných financí, zatímco očekávání evropské společnosti jsou svázaná zásadou solidarity.
ČR upozorní na finanční udržitelnost zdravotních systémů z dlouhodobého hlediska, zdravotní systémy v kontextu veřejných financí, dlouhodobou péči a její financování a tak dále. Přitom není možné brát zřetel pouze na výdajovou stránku zdravotnictví, důležité jsou také efektivita, úroveň solidarity a způsob, jakým se získávají zdroje.
V dané oblasti by se v žádném případě neměly rozšiřovat či prohlubovat kompetence ES. Cílem této priority by mělo být spíše prosadit sdílení zkušeností, předávání informací a zlepšení komunikace mezi členskými státy, které se při zachování své suverenity v této oblasti vzhledem k volnému pohybu osob, zboží a služeb stále více navzájem ovlivňují.
Dále se ČR zaměří na takzvané „elektronické zdravotnictví“, respektive problematiku elektronické integrace zdravotních služeb a interoperability informačních systémů ve zdravotnictví (e-Health).
Efektivní předávání a sdílení informací umožní digitalizace a interoperabilita zdravotnických informačních systémů. Digitalizace v odvětví zdravotnictví poskytne možnost elektronického zpracování údajů (elektronická zdravotnická dokumentace) a interoperabilita těchto údajů by pak měla směřovat k větší srozumitelnosti informací pořízených v jednom zdravotnickém zařízení pro informační systém jiného zdravotnického zařízení.
Cílem priority týkající se e-Health je obecně přispět k lepšímu zdravotnímu stavu občanů, zefektivnit poskytování zdravotních služeb občanům ČR i EU, a tím v konečném důsledku zvyšovat kvalitu této péče a bezpečí pacientů.
V návaznosti na činnost mezinárodních organizací hodlá také ČR upozornit na hrozbu narůstající rezistence bakterií k antibiotikům a riziko ztráty jejich účinnosti pro léčbu infekcí. Jedná se o vysokou zdravotnickou prioritu Světové zdravotnické organizace (WHO) i Evropské unie (respektive Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí – ECDC), které členským zemím EU doporučily zavedení národních programů, jejichž cílem je kontrola a prevence antimikrobiální rezistence, která se provádí omezením nadužívání antibiotik a opatřeními zabraňujícími šíření multirezistentních mikrobů.
Ačkoliv má ČR sama mnohaletou tradici v antibiotické politice, rezistence některých původců v posledních letech hrozivě narůstá. Její vzestup zvyšuje morbiditu a mortalitu, vede ke zvýšení nákladů na zdravotní péči a nárůstu doby hospitalizace. Studie zaměřené na zjištění podílu nadužívaných antibiotik, provedené v ČR počátkem tohoto desetiletí, prokázaly asi 50% podíl nesprávně předepsaných antibiotik, což v důsledku představuje vynaložení nákladů ve výši nejméně jedné miliardy korun ročně.
V obecné rovině chápe ČR doporučení pro účinné provádění národních programů kontroly antibiotické rezistence a nadužívání antibiotik jako nezbytný krok pro dlouhodobé zachování účinné léčby infekcí.
Na základě zdravotnických projektů podporovaných EU se ČR zaměří zejména na zpracování návrhu norem pro nemocniční antibiotické programy s cílem omezit hrozby antibiotické rezistence a nozokomiálních infekcí ve prospěch zvýšení bezpečnosti pacientů a zlepšení kvality péče. Dalším cílem je doporučení vhodných modelů podpory a financování národních antibiotických programů ze strany národních vlád a plátců zdravotní péče, zejména zdravotních pojišťoven.
Datum aktualizace: 16.8.2011 16:02
