Migrační a azylová politika
Migrační politika se zaměřuje na potírání nelegálních forem migrace a jejích negativních důsledků (obchodu s lidmi, převaděčství, nucené práce) a snaží se využít přínosy, které nabízí migrace legální.
Migrační politika se v roce 1999 prostřednictvím Amsterodamské smlouvy stala součástí práva Společenství a postupně se rozvinula v jednu z nejdynamičtějších a nejcitlivějších unijních politik. Důležitým impulsem k dalšímu rozvoji této oblasti by se měl stát Evropský pakt o migraci a azylu, který vychází z iniciativy francouzského předsednictví.
Dobře řízená legální, především pracovní migrace by měla působit ve prospěch jak třetích zemí (pro účely jejich rozvoje), tak i Evropské unie (EU) – aby uspokojila aktuální nedostatek vlastních pracovníků v určitých odvětvích, vyrovnala se s nepříznivým demografickým vývojem a následně posílila hospodářský růst a konkurenceschopnost EU. Právě kvůli tomu vznikl koncept „globálního přístupu k migraci“, jehož základní myšlenkou je posílit spolupráci a dialog se třetími zeměmi, bez jejichž zapojení není možné migrační politiku účinně realizovat.
Nedílnou součástí migrační politiky je politika zaměřená na začlenění přistěhovalců do společnosti členských států. Přestože aktivity v této oblasti spadají téměř do výhradní kompetence členských států, pozornost problematice začleňování věnuje i EU. Ta se snaží koordinovat národní přístupy, neboť neúspěch jednoho členského státu při realizaci politiky integrace může různými způsoby negativně dopadat na ostatní členské státy. Jedním z předpokladů úspěšného začlenění cizince do hostitelské společnosti je vzájemné pochopení často odlišných kultur a hodnot. Proto EU rozvíjí mezikulturní dialog, který má přispět k boji proti rasismu a xenofobii.
Společný azylový systém
Evropská unie chce v blízké budoucnosti dokončit budování společného evropského azylového systému. Doposud byly na úrovni EU přijaty minimální standardy mimo jiné pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (azyl a doplňkovou ochranu) – jedná se o osoby prchající ze své země před pronásledováním ať již z důvodů rasových, náboženských, národnostních, příslušnosti k určité společenské vrstvě či zastávání určitých politických názorů.
V současnosti se pracuje na vytvoření společného postupu udělování mezinárodní ochrany a jednotného postavení pro ty, jimž byla tato ochrana udělena. Využívání společného postupu by v praxi mělo potlačit zneužívání rozdílů mezi národními azylovými systémy a zajistit poskytování stejné ochrany všem žadatelům v rámci EU.
Datum aktualizace: 16.8.2011 16:02
